Karel

Karlovi je 95 let a jde v domově důchodců dozadu do
zahrady, sedne si na opuštěnou lavičku a přemítá o svém životě.
Jednoho večera tam potká Aničku, které je 87. Dlouho si povídají a pak ve chvíli ticha Karel řekne:
"Víš, Anno, co mi nejvíce schází?"
"Copak?" ptá se Anna.
"Sex!"
"Ale jdi, ty starý prďolo. Vždyť by se ti nepostavil,ani kdyby Ti drželi pistoli u hlavy."
"Já vím," povzdychne Karel, "ale stačilo by, kdyby mi ho některá žena na chvilku držela v ruce."
"Tak v tom bych ti snad mohla vyhovět," svolí Anna, rozepne Karlovi kalhoty, vytáhne z nich jeho přirození a pár minut ho drží v ruce.Oba penzisti se potom domluví, že se budou tajně scházet každý večer na stejném místě, budou si povídat a Anna přitom bude držet Karlovo přirození.
Tak to také jde mnoho dní, ale jednoho večera se Karel na obvyklém místě neobjeví.
Znepokojená Anna se rozhodne Karla najít. Chodí po celém areálu a nakonec Karla najde, jak sedí u bazénu s jinou důchodkyní - Marií, která mu drží jeho přirození v ruce.
Dopálená Anna zaječí: "Takže ty to táhneš se dvěma naráz, ty starý chlípníku? Já ti nestačím? Jen řekni: Co tak zvláštního má Marie,co nemám já?"
Karel se šťastně pousměje a říká: "Parkinsona..."